Člověče, nezlob se působí jako typicky česká hra. Hráli ho naši prarodiče, v mnoha domácnostech leží kartonový plán s vybledlými barvami a jeho jméno se používá i jako úsloví. Hra ale prošla dlouhou cestu. Její kořeny jsou v Indii, do Evropy ji přinesli Angličané a do podoby, jakou známe, ji upravil obchodník z Mnichova.
Pačísí, hra ve tvaru kříže
Předkem Člověče je indická hra pačísí. Hraje se na plánu ve tvaru kříže, který bývá vyšitý na látce. Každé ze čtyř ramen má tři sloupce po osmi polích a uprostřed je velké čtvercové pole. Místo kostky se házejí mušle kauri. Podle toho, kolik jich padne otvorem nahoru, se figurka posouvá. Jméno hry pochází z hindského slova paccís, tedy dvacet pět, což byl nejvyšší hod.
Hry s plánem ve tvaru kříže jsou v Indii velmi staré. Wikipedie zmiňuje plán shodný s pačísí v jeskyních v Ellóře a reliéfy křížových plánů z 2. až 1. století před naším letopočtem. Jisté datování samotného pačísí ale chybí a historik Irving Finkel upozorňuje, že některé staré texty, které se s ním spojují, popisují ve skutečnosti jinou hru.
Nejznámější příběh o pačísí pochází ze dvora mughalského císaře Akbara v 16. století. Francouzský cestovatel Louis Rousselet v 19. století popsal, že Akbar hrával na nádvoří vydlážděném jako hrací plán a figurkami byli lidé oblečení v barvách hráčů. Stopy takových nádvoří prý dodnes lze vidět v Ágře a Iláhábádu.
Ludo v Anglii
Do Evropy hru podle české Wikipedie přinesli na konci 19. století Angličané. V Anglii ji začal prodávat Alfred Collier pod jménem Ludo, což je latinsky „hraji si“. Hra měla patent číslo 14636 a prodávala se i jako Royal Ludo. Wikipedie uvádí jako rok uvedení na trh 1896, jiné zdroje spojují Collierův patent už s rokem 1891. Místo mušlí se v ní hází kostkou.
Ludo se v Británii ujalo a vznikly i jeho místní podoby. V britském námořnictvu se například hraje Uckers, které vychází ze hry Ludo.
Josef Friedrich Schmidt a Mnichov
Rozhodující krok udělal Josef Friedrich Schmidt, rodák z bavorského Ambergu. V zimě 1907 na 1908 ve své mnichovské dílně zjednodušil anglické Ludo a vynechal z něj taktické varianty. Hru nazval Mensch ärgere Dich nicht, tedy Člověče, nezlob se. Jméno vystihuje to, co se při ní děje nejčastěji: tvoji figurku někdo vyhodí a ty musíš začít znovu.
Kdy přesně přišly první kusy do prodeje, se zdroje neshodují. Německá Wikipedie uvádí rok 1910 i 1911, sériově se hra vyráběla od roku 1914. Zlom přinesla první světová válka. Schmidt podle německých zdrojů poslal 3 000 her do vojenských lazaretů, aby ranění vojáci měli čím krátit čas. Vojáci si hru oblíbili a doma o ní vyprávěli. Do roku 1920 se prý prodal milion kusů po 35 fenicích.
Firma, kterou Schmidt založil, vydává hru pod jménem Schmidt Spiele dodnes. Podle německé Wikipedie se do roku 2011 prodalo víc než 90 milionů kusů a každý rok přibude kolem 100 000. Hru napodobovali i jiní výrobci, například pod jmény Mensch, wir werfen raus nebo Verliere nicht den Kopf. V roce 1953 vyšla licenční verze v NDR.
Člověče v Čechách a na Moravě
Česká Wikipedie píše, že hry podobné pačísí se v knihkupectvích v Čechách a na Moravě prodávaly už v roce 1882. Skutečný úspěch zažilo Člověče na československém trhu až ve 30. a 40. letech 20. století. Za první republiky bylo oblíbeným dárkem a prodávalo se ve třech velikostech.
Z té doby pochází i mírná verze se jménem Človíčku, neztrať hlavičku, ve které se figurky nevyhazovaly. Hra se objevila i ve filmu. V komedii Příklady táhnou z roku 1939, kterou režíroval Miroslav Cikán, ji hrají Stella Májová a Vladimír Salač. Jiří Solar zase v roce 1938 vydal breviář Půjde to!, ve kterém je i text s názvem Člověče, nezlob se!.
V roce 1997 se podnikatel Přemysl Chmelař pokusil zaregistrovat jméno Člověče, nezlob se jako ochrannou známku. Úřad průmyslového vlastnictví žádost po třech letech zamítl a soudy rozhodnutí potvrdily. Jméno hry tak zůstalo volné pro všechny. Dnes hru v Česku vyrábí víc firem, například Dino Toys.
České jméno Člověče, nezlob se je přímým překladem německého. Na Slovensku se hraje jako Človeče, nehnevaj sa. Čtyři figurky pro každou barvu, nasazování na šestku a vyhazování odpovídají Schmidtově verzi.
Příbuzní po celém světě
Ze stejného kořene vyrostlo mnoho her. Ve Španělsku se hraje Parchís, v Severní Americe Parcheesi, v Indii a okolních zemích dodnes pačísí i Ludo. Všechny mají společný plán ve tvaru kříže nebo kruhu, figurky, které jdou kolem plánu do cíle, a možnost vyhodit soupeře. Liší se v detailech, například v tom, jestli se smějí stavět zábrany ze dvou figurek nebo jestli existují bezpečná pole.
Ve verzi, která se hraje u nás a také na HoyHopu, bezpečná pole ani zábrany nejsou. Přeskakovat se smějí všechny figurky a vyhodit se dá soupeř na libovolném poli oběhu. Právě proto je hra tak nevyzpytatelná a vhodná i pro děti, které ještě neznají žádnou strategii.
Proč hra vydržela
Člověče potřebuje kostku, plán a čtyři barvy figurek. Pravidla pochopí i pětileté dítě, a přitom může proti dospělým vyhrát. Kostka vyrovnává rozdíly mezi hráči, a proto je hra tak oblíbená v rodinách s různě starými dětmi.
Pokud si chceš hru zahrát, Člověče na HoyHopu jde proti počítači i s přáteli přes kód místnosti. Přesná pravidla jsou v článku Pravidla hry Člověče, nezlob se podrobně a rady pro lepší hru v článku Člověče: tipy a strategie.