Obrázek plný lidí, zvířat a předmětů, ve kterém je potřeba něco najít, zná každé dítě. Německy se mu říká Wimmelbild, tedy obrázek, na kterém se to hemží. Takové obrázky dnes vycházejí v knížkách pro nejmenší, v časopisech i v počítačových hrách. Jejich kořeny ale sahají až do 16. století.
Bruegel a obrazy plné lidí
V roce 1559 namaloval vlámský malíř Pieter Bruegel starší obraz Nizozemská přísloví. Na jediné vesnické scéně zachytil asi 126 přísloví a ustálených rčení, která se dají doslova vidět. Někdo tluče hlavou do zdi, jiný hází prasatům růže, což je vlámská podoba našeho házet perly sviním. Obraz dnes visí v berlínské Gemäldegalerie. Německá Wikipedie ho uvádí jako raného předchůdce hledacích obrázků.
O rok později, v roce 1560, vznikly Bruegelovy Dětské hry. Na náměstí plném dětí od batolat po dospívající je zachyceno víc než 80 her té doby, některé zdroje mluví až o devadesáti. Děti tam jezdí na dřevěných koníčcích, koulejí obruče, skáčou přes kozu a chodí na chůdách. Obraz je ve vídeňském Kunsthistorisches Museum. Hry na něm jsou namalované tak přesně, že je odborníci dokázali jednu po druhé rozpoznat a pojmenovat.
Bruegel samozřejmě nemaloval hádanky. Jeho obrazy se ale prohlížejí přesně tak jako dnešní hledací obrázky. Oko bloudí z jednoho rohu do druhého a pořád nachází něco nového.
Ali Mitgutsch a první hemživá knížka
Za otce moderních hledacích knížek je považován mnichovský ilustrátor Ali Mitgutsch, který žil v letech 1935 až 2022. V 60. letech ho dětský psycholog Kurt Seelmann povzbudil, aby kreslil dětské knížky s obrázky, na kterých je hodně věcí najednou. Mitgutsch později vzpomínal, že ho inspirovala dioramata, na která se jako dítě chodil dívat s maminkou na poutích.
V roce 1968 vyšla jeho knížka Rundherum in meiner Stadt, v překladu Všude kolem v mém městě. Má velké obrázky města, na kterých se současně odehrávají desítky malých příběhů. V roce 1969 za ni dostal německou cenu za literaturu pro mládež. Podle německé Wikipedie je to první hemživá knížka v německy mluvících zemích.
Po Mitgutschovi přišli další autoři, například Rotraut Susanne Berner se svými ročními obdobími. Takové knížky jsou určené už pro děti od zhruba osmnácti měsíců. Wikipedie je popisuje jako pedagogicky hodnotné, protože vedou k rozhovoru mezi dospělým a dítětem a připravují na čtení.
Kde je Valda?
Hledací obrázky se staly světovým fenoménem díky anglickému ilustrátorovi Martinu Handfordovi. Jeho knížka Where’s Wally? vyšla 25. června 1987 v nakladatelství Walker Books. Česky poprvé vyšla v roce 1996 v nakladatelství Ando pod názvem Kde je Valdík?, pozdější vydání nesou název Kde je Valda?. Úkol je jednoduchý: na přeplněném obrázku najdi muže v pruhovaném červeno-bílém tričku, s čepicí s bambulí a s brýlemi.
Valda má v různých zemích různá jména. V Americe je to Waldo, v Německu Walter a ve Francii Charlie. Postupně k němu přibyli další, které je potřeba hledat: kamarádka Wenda, čaroděj Bělovous, protivník Odlaw ve žluto-černém a pes Woof. Podle anglické Wikipedie se do roku 2007 prodalo víc než 73 milionů knížek ve 26 jazycích.
Handfordovy knížky přinesly to, co Bruegelovým obrazům chybělo: jasný úkol. Hledat něco konkrétního je pro mnoho lidí zábavnější než se jen dívat.
Hledací hry na počítači
Když se začaly rozšiřovat počítače s barevnou grafikou, hledací obrázky se přestěhovaly i na obrazovku. Wikipedie jako jeden z prvních příkladů uvádí hru Mother Goose: Hidden Pictures z roku 1991 pro zařízení CD-i. Od roku 1997 vydával Scholastic počítačové verze oblíbených knížek I Spy.
Velký rozmach přinesla hra Mystery Case Files: Huntsville od firmy Big Fish Games z roku 2005. Stanovila pravidla, která převzaly mnohé další hry. Hráč dostane seznam předmětů a hledá je v detailně nakreslené scéně. Třetí díl série, Ravenhearst, byl koncem roku 2007 třetí nejprodávanější hrou na počítače.
Zajímavé je, kdo tyto hry hraje. Podle údajů z roku 2021, které uvádí Wikipedie, tvořily ženy 85 procent hráčů Big Fish Games a přibližně tři čtvrtiny z nich měly víc než 55 let. Hledací hry tedy nejsou jen pro děti.
Proč nás hledání baví
Hledací obrázky spojují dvě věci, které lidé dělají rádi. Dívat se na něco pěkného a mít pocit úspěchu, když něco najdou. Na rozdíl od mnoha jiných her nepotřebují pravidla, čtení ani soupeře. Proto je zvládne dvouleté dítě s rodičem i dědeček, který jinak hry nehraje.
Schovávaná na HoyHopu
Schovávaná na tuto tradici navazuje. Každá úroveň je nakreslený obrázek jednoho prostředí, například zahrady, trhu nebo zimní krajiny, a v něm se schovávají zvířátka jednoho druhu. První úrovně jsou malé a přehledné jako stránky v knížce pro nejmenší. Poslední jsou velké a husté a připomínají spíš Valdu.
Jak hra funguje, popisuje článek Jak hrát Schovávanou. Rady na rychlejší hledání jsou v článku Schovávaná: tipy na hledání.